Scoobyho příběh

at
scoobyho-pribeh

Kubíčkův příběh začal velmi smutnou událostí. 21.5.2010 nám za duhový most odešel Čikýsek, náš milovaný králíček. Jeho ztráta pro mne byla opravdu hodně bolestivá. Odešel v pátek a já proplakala celý víkend. Pak jsem si ale uvědomila, že jediné, co mi může pomoct v mém smutku, je pořízení nového nevinného kamaráda, který by potřeboval mou péči a lásku. A tak jsem začala pokukovat po inzerátech na internetu.

Čikýsek byl ze zverimexu a protože během té doby, co jsem ho měla, jsem se o králíčcích dozvěděla další informace, chtěla jsem králíčka od chovatele. Musel být ovšem z blízkého okolí, protože rodiče by se mnou pro nového králíčka tehdy daleko nejeli. Narazila jsem tedy na inzerát, ve kterém na mne vykoukli tito tři ušáčci.

Nechtěla jsem strakáčka, aby mi nepřipomínal Čikýska. Jak tedy tušíte, v prvním okamžiku jsem chtěla toho prostředního prďolu. Když jsem ale inzerát ukázala mamce, řekla, že toho ne, že toho strakatýho.

Králíčci byli po rodičích s PP, ale jelikož strakáčci měli nevhodnou kresbu srsti, byli bez PP, což mi bylo jedno. Napsala jsem paní chovatelce tedy email:

Dobrý den,

jsem z Českých Budějovic a přišla jsem o zakrslého beránka. Jeho ztráta mě moc zasáhla, protože byla velmi nečekaná a teď hledám nového ušáčka. Dostala jsem se na Vaše stránky a zaujal mne strakáč divoce zbarvený bez PP(nevyhovující kresba) 300,- sameček, že máte ještě jednoho volného. Pokud je ještě volný, myslíte, že byste mi mohla poslat nějaké jeho foto? Velmi se mi toto zbarvení líbí.

Hezký den.

Ještě tentýž den (24.5.2010) přišla odpověď:

Dobrý den.

Posílám foto králíčka, ještě volný je, pokud ho budete chtít co nejdříve se ozvěte, abych napsala že je zamluvený. Je přeléčený proti kokcidioze, čistotný a hlavně vymazlený. Myslím že je to největší mazlík z vrhu. Je zvyklý být poouštěný jak na dvoře, tak v domě.

Omlouvám se za horší foto, je to malý neposeda a velmi těžko se fotí.

Hezký den.

A byly přiložené fotografie:

Byla jsem přešťastná a zamilovaná. Odběr králíčka byl domluven na čtvrtek kolem 17. hodiny. Mezitím jsme s manželem (tehdy ještě přítelem) vymýšleli jméno. On chtěl, aby měl nějaké české jméno, jako je třeba Rudolfek nebo Vojta. Mně se líbila jiná jména a pak mne napadlo Scooby, protože, tak by se mu pak mohlo říkat i po česku Kubíček.  A jméno bylo na světě. Také jsme mu připravili bydlení.

Odběr si dodnes pamatuju. Přítel s námi nemohl jet, protože se musel učit na státnice a byl navíc k tomu nemocný, takže jsem jela jen já s našima. Hodně ho to mrzelo. Když jsme do vesničky, kde chovatelka bydlela, přijeli, začalo pršet. Chovatelce jsem zavolala, že trošku bloudíme a nemůžeme najít jejich baráček. Nasměrovala nás a přivítala nás ve vratech. Byla jsem překvapená, že je to mladá holčina, trochu starší než já.

Déšť trochu houstl, tak nás rovnou zavedla ke králíčkům, abysme nemokli moc dlouho. Otevřela dvířka králíkárny a tam se ven vyvalily malé hlavičky. Pověděla nám pár informací o rodičích, že tatínka měla zapůjčeného a že maminka je moc hodná, ale trochu ostřejší (na fotce vlevo). Také nám ukázala svého prvního a nejstaršího 13ti letého králíčka. Pak sáhla konečně pro toho našeho uličníka. Ten sebou mrskal, až jí vyskočil z ruky. Naštěstí ho chytila, ale já se trochu zalekla, co to tu na mě čeká za šídlo . No dala nám ho do košíčku, my zaplatili, dostali jsme instrukce a granulky do začátku a jelo se domů.

Kubíčka jsem měla v proutěném košíčku. Byl naprosto v klidu a velký pohodář. Po chvíli se v košíčku natáhl, odstřelil zadeček do boku a drncal a čekal, kam ho osud zavane.

Natočila jsem kratičké video, jak drncáme…

Zdálo by se to jako normální příběh, že?

Ale on ještě nekončí. Podívejte se pozorně na fotku z inzerátu a na fotky z e-mailu. Když se totiž podíváte na zbarvení nad nosánkem, tak uvidíte rozdíl.

Všude na fotkách z emailu je králíček, který je na fotce v inzerátu napravo (z našeho pohledu), ale já mám doma Scoobyho, králíčka, který byl na inzertní fotografii nalevo! Ale když prosvětlím jednu z fotek z emailu, i tam Kubíčka najdu Ve své dodnes typické ležící póze

Takže díky mamce a chovatelčině chybě, že králíčky popletla mám doma to naše zlato . Jen by mě zajímalo, zda celou dobu počítala s tím, že budeme mít Scoobyho a popletla je jen na fotky nebo je popletla až při odběru a tedy i popis povahy z e-mailu patřil druhému králíčkovi. Co myslíte vy?

Doma…

Doma se Kubíček celkem rychle zabydlel, hned pochopil, co je záchůdek a od první chvíle do něj chodil. Pár fotek po přinesení:

A kratičké video ve velmi špatné kvalitě:

 

Tady se můžete podívat, jak rychle se otrkal a druhý den v 6!!! hodin ráno už řádí (opět velmi špatná kvalita a opožděný zvuk…)
 

Pár slov na závěr…

Kubíčkovi jsem za strašně moc věcí vděčná. Byl to právě on, kdo potřeboval, abych byla silná a byla tu pro něj. Byl to on, kdo potřeboval být milován. Byl to on, kdo mne vytáhl ze smutku a depresí. A možná právě proto spolu máme tak silné pouto…

Share:

Králičí máma

Říkám si králičí máma, protože se tak sama cítím. Králíčci jsou má velká vášeň a snažím se jim věnovat na maximum. Krom toho jsem také milující manželka, která zbožňuje kávu a časy, kdy ženy nosily sukně a muži byli gentlemani.

Zanechat komentář

Napsat komentář