Sárinka podstoupila kastraci

Už je tomu delší dobu, kdy se Sárinka začala chovat vcelku podivně. Během těhotenství mě neustále pozorovala, nespouštěla ze mě oči. Jeden týden jsem začala pozorovat, že se neustále hraboší čumákem mezi srstí na břiše. Tak už mi to nedalo a šla jsem se podívat. Z několika struků jí vytékalo mléko. Hned mi bylo jasné, že tu máme falešku jak vyšitou a vzali jsme ji na veterinu. Tam ji prohlédli a udělali sono bříška. Byla nasazena léčba pro zastavení laktace. Byli jsme upozorněni, že po těchto kapkách může zvracet. A taky že jo, manžel vstával každou noc nekolikrát k nešťastné zvracející Sárince. Já s kapkami nesměla jako těhotná přijít vůbec do staku a tak veškerou péči o ní v tu dobu převzal manžel.

Kapky jsme díkybohu dobrali a vydali se opět na kontrolu. Bohužel pan doktor konstatoval, že jí stále trochu mléko teče a dohodli se, že ji chvíli necháme a máme se ukázat cca za 3 týdny ještě na kontrolu.

Tři týdny uběhly. Bohužel mlíko stále teklo a tak nám byla doporučena kastrace. Neváhali jsme a objednali ji na 29.3. Byla jsem si totiž jistá, že tu falešku vyprovokovalo mé těhotenství a s takovou bysme se jí asi nezbavili. Co by se dělo po narození malé, to taky nikdo neví. Navíc její stav se neustále zhoršoval. Začala krást Scoobyho hračky a koberečky (zajímavé že svých věcí se ani nedotkla) a když jsem je skovala, tak i přes to je v noci vyhrabala a roztahala. Psychicky už na tom byla hodně špatně, hormony byly poblázněné a vzhledem k tomu, že mé hormony také pracují, už jsem z toho opravdu ztrácela nervy a někdy na ní byla bohužel už i dost protivná. Takže kastrace byla jasná volba.

V den kastrace jsme byli velmi nervozní, vzhledem k tomu, že je Sára citlivá na léky. Kvůli mým vycházkám ji na operaci vezl manžel sám a ještě že jsem u toho prý nebyla. Kvůli jejímu hormonálnímu stavu prý šíleně naříkala, když nad sebou ztrácela kontrolu. Z operace byl značně nervozní zdá se i pan veterinář, i když už ji jednou uspával na čistění zubů, ale mít na operačním stole psa, u kterého nikdy nevíte, jak na léky zareaguje asi nikdy není nic příjemného. Pro Sáru jsme jeli asi 2 hodiny od začátku zákroku a když jsme tam dorazili, už jsme jí slyšeli, jak chodí a zpívá v ordinaci. Byla značně zfetlá a v happy náladě, díky lékům proti bolesti. Pan veterinář prohlásil, že ryhlejší kastraci snad ještě neprovedl Snažil se, aby v sobě měla minimum dávek léků. Děloha jí byla ponechána a na vaječnících měla cysty, které způsobovaly, že se faleška neléčila.

Doma byla Sárinka vcelku v pohodě, pak í to přišlo k sobě a trochu posmutněla. Má samovstřebatelné stehy a jizva se jí hezky hojí, ale ještě jí dáváme límec, se kterým je zase celkem vtipně neohrabaná. Ale už se moc těším, až nám nastane zase normální režim. Psychicky bych také řekla, že už je na tom mnohem lépe, díky bohu, opravdu…