O životě

at
o-zivote

dsc_1006c1V posledních dnech zažívám takovou menší větší krizi. Nevím, co se sebou, nevím, co dál a v některých situacích už nemůžu dál. Je toho tolik, co mám na srdci, že tenhle článek bude taková směs všeho možného a mých různých myšlenkových pochodů, ale budu se snažit to utřídit, aby se to vůbec dalo číst. No znáte to, když vás něco trápí, má člověk tendenci všechno naráz vychrlit.

Práce. Místo, na kterém musíte trávit minimálně 8 hodin denně. Než se do ní dopravíte a než se dopravíte domů, to když se přičte, tak kolem práce lítáte drtivou většinu svého dne. Proto je fajn, když má někdo to štěstí a má práci, která ho buď baví  a naplňuje nebo má kolem sebe kolektiv, který je fajn. Osobně si myslím, že mít kolem sebe dobrý kolektiv je mnohem důležitější než mít práci, která vás baví. Kolektiv kolem mně je přímo gigantická katastrofa. Nechci zacházet do detailů, protože to by bylo na dlouho. Ale řeknu vám jednu věc – neustále v práci poslouchat, jak někdo má ke všemu, co se po nich žádá (a ne ode mně, já jsem jen „pozorovatel“), samé ironické poznámky, vidíte, jak si neustále někdo něco šušká, neberou vás do kolektivu, protože patříte do jiné (provozní) kategorie zaměstnanců, je opravdu na depresi. Někdy, když mají „kolegové“ svůj den, přenáší se to dost i na mě a jsem na ně protivná, až jsem protivná i sama sobě a mám sto chutí na ně zařvat, ať už drží klapačky a jsou rádi, že mají práci, střechu nad hlavou a hlavně jim slouží zdraví.

Jsem člověk, který bude dělat v práci cokoli, ale musím mít kolem sebe fajn (nebo alespoň normální) lidi.

Rodina. V poslední době mi hodně chybí děda, babička, kteří už mezi námi nejsou…a prostě celkově mám pocit, že naše rodina nefunguje tak, jak má. Všichni jsou nějak rozladění a štve mě, že  si nikdo neužívá společně strávených chvil, když už se někdo z nás sejde, zase si někdo neustále na něco stěžuje. Taky mám různé problémy, ale snažím se je vyřešit si sama a nezatěžovat s tím ostatní – třeba jako to, co mě trápí v práci (a vlastně to samé zažívám i v rodině). Takže jsem ten, kdo poslouchá a snaží se vnést trochu pozitivní energie. Ale nefunguje to.

Cítím se psychicky úplně vysátá, protože se snažím pozitivní energii vysílat, ale už mi nikdo žádnou nevrací zpět. Takže…a dostávám se k poslednímu bodu:

Sednu k internetu. Pověnuji se mé oblíbené činnosti – fotkám a své radosti sdílím alespoň virtuálně s někým koho to alespoň bude zajímat, říkám si. Ale jsem u toho, že facebook má jednu vlastnost. Nevím jestli dobrou nebo špatnou. Ukáže vám, jestli v tom virtuálním přátelství o vás vlastně vůbec někdo stojí. A já zjišťuji, že tam vlastně o mě nestojí téměř nikdo. Jen pár lidem stojí za to, občas přečíst, co napíšu nebo se podívají na vloženou fotku a jen těch pár lidí z toho tisíce co mi dalo like, stojím za to, aby nějakým způsobem  na mě zareagovali. Díky jim! Kvůli nim si říkám, že to všechno má možná ještě smysl.

Nehoním se za slávou. Ale když vidím u některých stránek ty dlouhé konverzace nebo zájem ze strany druhých, a je jedno o co jde – jestli o nějaký psaný příspěvek, povedenou fotku nebo nepovedenou fotku, je mi to trochu (trochu víc) líto. Prostě mi chybí nějaká foma komunikace, u které bych získala nějakou tu pozitivní energii zpět.

Asi si dnes udělám dlouho procházku sama se Sárinkou, abych si pročistila hlavu.

Lidi, prosím, neřešte kraviny, nestěžujte si neustále na něco. Neztrpčujte si život, ale užívejte si ho jak jen můžete, radujte se i z maličkostí…A na sociálních sítích respektujte názory druhých a neoponujte hned. Ta psaná komunikace je přeci jen složitější…

Krásný den všem

Share:

Králičí máma

Říkám si králičí máma, protože se tak sama cítím. Králíčci jsou má velká vášeň a snažím se jim věnovat na maximum. Krom toho jsem také milující manželka, která zbožňuje kávu a časy, kdy ženy nosily sukně a muži byli gentlemani.

2 komentáře

  1. Sabina H

    Ahoj, zajimavy clanek. V posledni dobe premyslim nad podobnym. Take na me vsechno pada. Hlavne ve vychove me dcery. Nastesti se mi ted trochu dari ve foceni, coz me tu energii vraci. Jenze momentalne jsem lehla s chripkou a mala tez, takze hruza. Ohlasy a sledovanost clanku uz neresim. Pisu pro sebe. Paradoxne kdyz cekam vetsi ohlas, tak neni a naopak… drzim palce, at se brzy vsechno zlepsi. Verim, ze s novym rokem prijdou nove sance a bude lip. Aspon ja to tak mam.:)

    09 . Pro . 2016
    • Králičí máma

      Moc díky Sabi za písmenka Možná je to tím záverem roku, snad se s rokem novým pozvedne i ta nálada…všeobecně všech Jééje, tak přeji ať vás brzo ten bacil pustí

      09 . Pro . 2016

Zanechat komentář

Napsat komentář

%d blogerům se to líbí: