Jak jste se možná dočetli v mém menu medailonku, mám ráda historii. A to jak ve filmech, tak v knihách. Jsem romantické duše, takže žádné detektivky nebo horory u mně neobstojí. Mám nejraději knihy, které prostě ukazují život dané doby. A samozřejmě v nich nesmí chybět romantická zápletka. U takových knich si úžasně zarelaxuji. Historické knihy dělím na dvě skupiny – skutečně dobové a knihy současných autorů, kteří se zabývají určitou historickou érou nebo prostě napsali historický román.

Knihy dobových autorů jsou podle mého úžasná věc. O životě lidí, jaké byly mravy a zvyky, si nelze utvořit věrnější obrázek než čtením těchto knih. Před pár dny jsme se s manžele opravdu hodně nasmáli, když jsem mu předčítala úryvek z Rozumu a citu od Jane Austenové, kdy 35ti letý svobodný muž byl brán již jako značně stárnoucí stařík, pro kterého je typické nošení flanelové vesty. Manžel včera oslavil 32. narozeniny a tak tento úryvek byl vcelku aktuální a já mu slíbila, že mu k 35. narozeninám tu flanelovou vestu seženu. Ale oproti plukovníku Brandonovi má výhodu – je už ženatý.

Dobové knihy mohou mít ovšem jednu nevýhodu – mohou být psané a přeložené dost těžkým jazykem, což může mnohdy odradit. Takto to mám např. u knihy od Thomase Hardyho – Daleko od hlučícího davu. Tu knihu si chci strašně přečíst, ovšem nenacházím pro ni dostek času a klidu, abych ji přelouskala. Ale pořád ji mám připravenou mezi knihami, které si musím přečíst.

Pokud čtu knihy od současných autorů, snažím se číst takové, které nejsou plné nesmyslů, ale autor se snaží držet historických faktů. Před pár lety jsem v knihkupectví narazila na romantickou knižní sérii od Paulliny Simons – Měděný jezdec. Tahle knižní trilogie je vůbec má nejoblíbenější, prostě srdcová záležitost, u které mi nejednou slza ukápla (a to je u mně co říct). Děk je zasazený do 2. světové války a v knize jsou opravdu bravurně vylíčeny poměry v  Rusku věhem války. Kniha se však neodehrává jen tam, ale až při čtení toho, čím si tam lidé procházeli, co jedli, když byla blokáda Leningradu, čím si lidé procházeli v táborech…pak si uvědomíte, kolik zbytečných věcí dnes člověk řeší. Když knihu odložíte, s radostí se jdete přitulit k manželovi, ke zvířátkám a říkáte si, jaké máte štěstí, že máte to, co máte, neshody jsou najednou zapomenuty a cítíte, že nic víc vlastně nepotřebujete. Najednou vidíte, že vaše problémy jsou opravdu NIC ve srovnání s tím, co bylo. Knihu všem opravdu doporučuji.Paullina se opravdu drží historických faktů, které jsem si po přečtení knih i dohledávala na internetu.

Share:
Written by Králičí máma
Říkám si králičí máma, protože se tak sama cítím. Králíčci jsou má velká vášeň a snažím se jim věnovat na maximum. Krom toho jsem také milující manželka, která zbožňuje kávu a časy, kdy ženy nosily sukně a muži byli gentlemani.