Focení na sídlišti – Zákulisí

Žiju ve městě, kde není moc krásných čistě přírodních míst pro focení. Tedy jsou zde nějaká hezká místa, ale člověk si musí někam dojet. Někdy jsou dny, kdy nemáte čas nebo chuť někam dojíždět, většinou po práci, ale máte hroznou chuť jít fotit a pročistit hlavu. Takovou alternativou může být i udržované sídliště. V dnešním článku bych vám chtěla ukázat, v jakém prostředí jsem fotila naše jarní fotky.

S ČÍM BYSTE PŘI FOCENÍ NA SÍDLIŠTI MĚLI POČÍTAT – výhody a nevýhody
  • budou se u vás zastavovat kolemjdoucí, což může být někdy nepříjemné
  • někdy musíte hodně hledat pěkné místo
  • může se stát, že vámi vyhlídlé místo bude někým obsazené
  • někdy musíte hledat správný úhel záběru, aby na fotce nebylo vidět něco, co nechcete (pokud nechcete retušovat a to já nerada)
  • na udržovaném sídlišti však často najdete plno okrasné zeleně, což považuji za největší a asi jediný klad
Tip: Když najdete místo, které se vám líbí, je potřeba fotku trochu promyslet, aby nikde nebyly vidět paneláky nebo chodci. Také je lepší, když má pes od určitého objektu (v mém případě strom) trochu odstup, aby pes na fotografii vystoupil a pozadí se trochu „rozmázlo“.

 

Někdy se rušivé sídlištní vlivy mohou při focení hodit. Pes se rozlíží po různých zvucích, co kde slyší a tak často vyfotte fotky, které vypadají velmi přirozeně. Např. na fotce dole, kterou jsem vám vložila před a po (tažením myší do leva nebo do prava odkrývejte/zakrývejte neupravenou fotku), Sárinka kouká na balkon, na kterém někdo s něčím šustil.

Je dobré fotit na různých místech, aby fotky byly co možno nejrůznorodější a tak další mou zastávkou byla „louka“. Není to louka jako taková, ale já tomu plácku tak říkám. Často tak chodíme házet aportky. Využila jsem toho, že byla posetá pampeliškami a sedmikráskami (na celkové fotce prší, tak jsou skované).

Pokud máte na focení poslušného psa, opravdu se na kolemjdoucí připravte. „Hele podívej, pejsek se fotí!“ „Hele dívej, jak je šikovnej!“ „Ten je kráááásnej!“ To by ještě šlo, ale nejhorší jsou ti, kteří si chtějí povídat. Přiznám se, že jsem se už tak trochu naučila je někdy ignorovat a dělám, že neslyším, protože to bych za prvé nevyfotila nic a když už psa máte, jak potřebujete, tak chudák čeká, že za svou snahu dostane odměnu. Tak to by se načekal.

 

 

Tip: Většina míst, na kterých jsem fotila je jak vidíte přímo u hlavních chodníků, kudy prochází hodně lidí. Pokud chcete fotit v klidu, doporučuji vyrazit na focení za horšího počasí – buď když je chladno nebo zataženo, protože to se venku pohybuje méně lidí. Všichni jsou zalezlí doma. A nebo zkusit tajít nějaký zapadlejší koutek.

 

Někdy se ovšem stane, že chcete vyfotit něco přímo na chodníku, a tak vám nezbývá nic než čekat, až bude volný prostor. Mezitím se většinou snažím Sárinku nějak zabavit, protože nesnáší, když je dlouhá chvíle a jsem ráda, když z takové foto procházky, která pro ní jako celek zas tak přínosná není, co si budeme povídat, přichází domů vysmátá a nadšená, že se pro ní něco pozitivního dělo

 

 

Tak. Doufám, že vás článek zaujal a byl pro vás něčím zajímavý. Pokud ano, budu ráda za zpětnou vazbu Buď tady v komentářích nebo na facebooku.

A pokud máte nějaké dotazy, které by vás k článku zajímaly, sem s nima!
Ráda o ně článek doplním!

 

Share:
Written by Králičí máma
Říkám si králičí máma, protože se tak sama cítím. Králíčci jsou má velká vášeň a snažím se jim věnovat na maximum. Krom toho jsem také milující manželka, která zbožňuje kávu a časy, kdy ženy nosily sukně a muži byli gentlemani.