Minulý týden jsme strávili na místě, které už, jak si troufám tvrdit, navždy zůstane v našich srdcích a vzpomínkách. Ale pevně věřím, že nezůstaneme pouze u vzpomínek, ale že se tam někdy…kdoví, možná již příští rok…zase vrátíme. Ten chladný červencový týden jsme strávili v krásné přírodě Kašperských hor, na místě zvaném Trnov. Je to místo pod hradem Kašperk. Najdete zde pouze pár chaloupek a jinak nic než přírodu. Je to takový malý velký konec světa, kde je blízko do civilizace a blízko do přírody. Pro nás naprosto dokonalé místo, kde jsou navíc všechna zvířátka vítána. Na dovolenku jsme se totiž vydali s celou naší zvířecí partou, včetně Kubíčka.

Ubytování bylo nádherné. Troufám si říci, že jsem hezčí ještě neviděla. A to v tom smyslu, že každý detail nebyl dokonalý, ale byl dokonale promyšlený a vytvořený samovýrobou s láskou k řemeslu. Ať už se jednalo o keramiku (svícny, nádobí, tácky, mýdlenka…), nábytek či malby. U postele, na stole, v koupelně, prostě všude na nás čekaly ve vázách natrhané čerstvé květiny. Malá dřevěná dvojitá okna dodávala našemu pokojíčku na útulnosti. A u dominantního nádherného dřevěného stolu, ke kterému patřily dvě lavice a dvě židle, se opravdu úžasně popíjelo (nejen) první dovolenkové kafíčko.

Detaily najdete opravdu úplně všude, nejen na pokoji, ale i na schodišti, ve společenské místnosti, u vchdu do pokoje, zkrátka všude tam, kam se podíváte. Všude na vás dýchne taková dalo by se říci pokora k darům přírody a ukázka toho, jak se tyto dary dají i dnes nádherně využít.

Ve společenské místnosti je pak také koutek s vystavenou překrásnou keramikou k prodeji (neodolala jsem a také si něco zakoupila) a kasičku na příspěvky pro vlkodavy v nouzi. Na pejsky jsme také přispěli a vzali si na památku překrásnou hliněnou destičku.

Ale zpět k našemu dovolenkování. První den jsme se pouze ubytovali a zabydleli Kubíčka. Ten se první den odmítal hnout ze své dečky, ale druhý den se odvážil a po vypuštění začal po pokoji běhat jako čamrda. Jsem hrozně ráda, že byl s námi, protože, když jsme odjížděli, začalo ho bolet bříško a tak jsme ho mohli i sami léčit. Kdybych ho tu měli nechávat někomu na hlídání, nejsem si jistá, že bych od něj odjela. Myslím, tedy vím, že ne. Pár fotek z Kubíčkova pobytu na dovolence

Druhý den jsme se vydali na první výlet – na hrad Kašperk. Samotný hrad pro mne byl trochu zklamáním, protože na nádvoří, na jediném místě, kam jsme s pejsky mohli, bylo vystavěné obrovské podium, takže na malém prostoru obrovské množství lidí, to není nic pro nás . Na hradě jsme si dali pikador (párek v rohlíku) a vydali se na vyhlídku – na Pustý hrádek, který kdysi sloužil jako strážní věž Kašperku. Tam bylo opravdu nádherně a i cesta tam byla překrásná. Ovšem v horkých letních dnech bych se tam nevydala – myslím, že na kamenech by se tam vyhřívalo plno hadů. My měli štěstí na velmi chladný den.

Cesta na Pustý hrádek byla opravdu docela náročná.

Ale ten výhled za tu námahu opravdu stál…

Na další den jsme naplánovali výlet do Velhartic. Počasí bylo v ten den tak trochu všeljaké, často pršelo, ale nakonec nám vyšlo docela dobře – za jízdy pršelo, ve Velharticích přestalo a když jsme se vraceli domů, tak zase začalo pršet. Takže vskutku paráda! Na parkovišti jsme chytli poslední volné místo, no…pán zrovna odjížděl, tak jsme měli velké štěstí. Překvapilo nás, že v tom nečase se na výlet vydalo tolik lidí.

Velhartice byly nádherné, sice trochu jiné než jaké jsem měla představy, ale ne horší. Výlet jsme si opět parádně užili.

Náš poslední výlet měl být na Modravu a udělat si procházku podél řeky Vydry, ale nebylo mi dobře a tak jsme se vydali do města, do Kašperských hor,  do lékárny. Město jsme si obešli, koupili dárky pro rodinu a jeli zpátky na pokoj. Kašperské hory jsou malé příjemné městečko a první, co jsem z nich viděla, byla zlatá kolie

V Kašperských horách mají na náměstí nádherný kostel.

Po obědě, když se mi udělalo líp, jsme se vydali na procházku po okolí. Lépe jsme udělat nemohli. Na té louce, kterou jsme měli za baráčkem, bych mohla stát věky a asi by se mi nikdy neomrzela. Na večer jsme tam museli jít znova a po chvíli našeho rozjímání jsme byli navíc odměněni tím nejkrásnějším dárkem na závěr. Jak jsme tam tak v klidu stáli, začaly kolem nás pobíhat srnky. Opravdu ten nejkrásnější závěr naší dovolené tam na konci světa v Trnově…

Vím, že se tam brzy vrátíme…

Share: