Moje Naše malá holčičko…
Je možné, že už jsou to dva měsíce, co jsi spatřila světlo světa a my spatřili TEBE? Rosteš nám tak strašně rychle…

***

Každý den nás nepřestáváš překvapovat, jak rychle se učíš.
Každý den s Tebou zažíváme další a další dobrodružství, pozorujeme, jak poznáváš svět a sama sebe.
Jak objevuješ svoje ručičky a že s nimi můžeš něco i držet.
Jak přicházíš na to, že se můžeš smát nejen potichu, ale i nahlas.
Jak se nám usilovně vždy snažíš něco říct, když na tebe mluvíme, a nakonec se z toho rozpláčeš, protože Ti to ještě nejde. Ale Tvoje něžné „e-g“ je okouzlujcí a musel by se do Tebe snad zamilovat každý, kdo by to viděl a slyšel. Myslím, že to jinak nejde, když k tomu na člověka upřeš svůj něžný pohled. Tak jak to umíš jen Ty s těmi Tvými nádhernými temnými velkými lesklými kukadly.

Jsi ještě stále moc malinká, víš?

Ale my moc dobře víme, že jednou vše doženeš a všechno nám povíš. Chce to jen čas a trpělivost – té moc zatím nemáš, ale ono se to zlepší, uvidíš.

Dnes na vycházce, když jsi ležela v kočárku, ale i pak doma, jsi nás obdarovávala nádhernými úsměvy. Doma jsi se pak po mně natahovala svými malými ručičkami, aby ses mohla dotýkat mého obličeje. Ze ♥ Ti za tyhle krásné chvíle děkujeme. Je až neuvěřitelné, jak jeden jediný Tvůj úsměv nebo dotyk stačí k tomu, aby člověk pocítil hřejivý pocit v srdci a klid v duši. Je nádherné pozorovat, jak tě rozesměje obyčejná blbůstka – třeba jako když jsem na Tebe dnes v kočárku položila luční kvítí. Ještě teď mi ta vzpomínka vyčaruje ůsměv na tváři a ještě dlouho bude. Tím jsem si naprosto jistá.

Za poslední léta jsem se nenasmála nikdy tolik, jako teď s tebou za poslední dva měsíce. Nikdy jsem si nemyslela, že s miminkem může být taková sranda. Díky Tobě se najednou cítím šťastnější.

Buď šťastná, zlatíčko. Máme Tě  rádi. Jsi středem našeho vesmíru.

Share: