Nikdy jsem nechtěla podstupovat nějaké těhotenské focení. Vlastně mi těhotenské fotky popravdě až tak nic moc neříkají, pokud nemají dobrý nápad. A navíc aby fotky byly hezké, musí mít i maminka takovou tu hezkou těhotenskou postavu. Což já nemám Ale jak k tomu došlo, že jsme nakonec pár fotek udělali? No chtěla jsem jednu fotku sem na blog na úvodní stranu do hlavičky k odkazu. Trošku jsem tedy přemýšlela, jak fotku vyfotit. úplně nejvíc jsem chtěla, kdyby šlo, aby tam byl i manžel. Ale to by nás musel někdo vyfotit a samospoušti jsem moc šancí nedávala. Pak jsem si taky usmyslela, že kdyby byla fotka vyfocená starým heliosem, měla by lepší kouzlo. Ale manžel heliosem nikdy nefotil…Nakonec jsem si řekla, že ho zkusím zaučit a že zkusíme něco i na tu samospoušť.
Fotit jarní fotky s manuálními objektivy se stalo již takovou mou tradicí. Letos poprvé jsem šla fotit s Olympusem. Musím říct, že kombinace Olympus Pen E-Pl7 a Helios 44-2 je úžasná. Na focení jsem vyrazila brzy ráno, chtěla jsem využít tentokrát šance raního sluníčka, zatím jsem vždycky fotila v podvečer. Tentokrát jsem však vyrazila bohužel docela pozdě, stromy už začínají spíše odkvétat. Ale dvouhodinovou procházku jsem si i tak moc užila, nafotila pár fotek, ze kterých mám opravdu radost, zejména z holoubka, za kterým jsem se trochu plížila, abych byla blíž, ale parádně si mně hlídal. Navíc Sárinka byla utahaná tak, že pak celý den prospala, co víc si přát
